Dramocrates, myšlenka čtvrtá

Dramocrates, myšlenka čtvrtá

Ráno..

Mlčel.

Usrkl čaje.

Pil ho často. Měl takový rituál.

Vstával velmi časně. Každé ráno, vždy o čtvrté otevřel oči a rozestřel závěs na okně. Do chalupy pronikla atmosféra časného rána. Za okny se ozývaly první zpěvy ptáčků.

Zapálil svíčku a pohlédl na rozsvěcující se plamínek. Místnost to zpola osvítilo. U kamenného, malého umyvadla spustil ledovou vodu a několikrát si nabral do rukou vodu, aby si opláchl obličej. Být svěží po ránu je pocit k nezaplacení, pomyslel si.

Přestože v místnosti svítila pouze jedna svíčka, Dramocrates neměl problém pohybovat se tmavým prostorem. Naopak. Měl to velmi rád. Piloval tak své smysly.

Od umyvadla popošel ke stolu. Měl ho jako obvykle čistý. Občasná smítka jsou důkazem života, ovšem žádné přebytečné věci. Uprostřed stála přírodní energie ve váze. Jednoduché, oblé váze. Byly v ní natrhané tři větvičky s jarními, světle zelenými lístky. Často jen seděl a koukal se na ně. Němá moc přírody k němu promlouvala tichým hlasem uvnitř jeho chatrče.

Vedle vázy stál na proutěném, lehce zašlém podtácku velký hrnek. Filozof pro něj natáhl ruku a zvedl ho. Napustil jej čerstvou vodou a plnými doušky celý vypil.

V druhém rohu místnosti stála malá kamna. Zleva, nevysoko nad nimi, byl na zdi pověšený malý obrázek. Byla na něm vyobrazena abstraktní krajina. Plná žlutých barev podzimu.

Napravo postával větší, pletený koš s třískami a chrastím. Dramocrates odstranil zbytky popela z kamen a zapálil nový oheň. Prostorem zavoněla vůně čerstvě zapáleného dříví.

Nástěnné, kyvadlové hodiny právě odbily půl 5. Byly nádherné. Vysoké asi metr, zboku prosklené a uprostřed se ladně pohybovalo ze strany na stranu obrovské kyvadlo. Byly přes sto let staré. Patina na dřevě dodávala celému strojku duši, společně s lehce znečištěným ciferníkem.

Myslitel postavil na kamna konvici s vodou.

Zatímco se voda pomalu dostávala k varu, nadrtil v malém hmoždíři zelený čaj. Byl to proces, který se nesměl uspěchat. Dramocrates jej vnímal až jako meditaci. Zavřel oči, vnímal praskání ohně v kamnech a s prázdnou myslí naslouchal jinak rannímu tichu.

Voda vyvřela.

V pletených, palcových rukavicích s vyobrazením levandule zalil čaj.

Usedl do starého křesla, dal si na klín svou knihu a pohlédl na velký obraz naproti něj.

Pil ho často. Byl to jeho rituál.

Usrkl čaje.

A mlčel.

Život prý uteče mžiknutím oka
přitom je to docela dlouhá chvíle
podstatná je znělost, důvtipná sloka
a trochu kuráže, i krapet píle.

Jedinou mizanscénu nechtít zhatit
za každou cenu ovšem smysl nemá..
to byste potom, mohli všechno ztratit
– být jako zpěvačka. Zpěvačka němá..

Užívat života plnými doušky
neznamená vypít jej do dna..Podraz?
Raději ze čtverců dělejte kroužky
život je překrásně nevšední obraz.

2 thoughts on “Dramocrates, myšlenka čtvrtá

  1. To měl Dramocrates velice hezký rituál… Jde z toho cítit klid, krásně popsáno. Jdu si připravit čaj!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.