Dramocrates, myšlenka druhá

Dramocrates, myšlenka druhá

Dramocrates rozjímá

Od posledního setkání Dramocrata s kachnami uběhla ne zcela dlouhá doba. Je zajímavé, jakým způsobem se může v hlavě filozofa rozležet jedna jediná myšlenka. Usadí se v tom malém mozkovém záhybu, zachytí se a odmítá se pustit. Sedí tam zjevně pohodlně, jelikož ani po velké snaze se jí velkému mysliteli nepodařilo zapomenout. Ba naopak. Ona nabobtnala. Rozrostla se tak široce, že se ji Dramocrates musel pokusit znovu formulovat. 

Vyšel na svou cestu, inspirovat se samotnou matkou přírodou. Hlava ho bolela jako střep. Myšlenka křičela, trhala sebou a on znovu a znovu trpělivě opakoval: „Ustálíš-li se, zapomeneš. Neustálíš-li se, budeš zapomenuta.“ Taková konverzace trvala již dva celé dny. Dramocrates si vytrvale a neustále udržoval chladnou hlavu a zachovával maximální koncentraci. Usadil se pod strom, aby dal odpočinout svým nohám. Zakoukal se kupředu a všiml si prolétajícího vrabce. Letěl klidně, ladně, jakoby klouzal průzračným polednem. Dělá jen to, k čemu byl stvořen, pomyslel si.

A nastal zvrat.

Myšlenka ztichla a Dramocrates ji definoval.

Pod širým nebem poutník si sedí
jaký má cesty své cíl, zná? Nezná?
Do dáli (to do duše své) hledí
obloha zdá se (slunečná) hvězdná.

Pod širým nebem poutník si hoví
neztrácí čas. On nechce jen přežít
s laskavou tváří pod vous si poví
„Tou cestou života, život – je žít.“

Filozof spokojeně zavřel oči a nechal své myšlenky volně plynout. Tohle je to, co miluje.

Veselej

2 thoughts on “Dramocrates, myšlenka druhá

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.