Dramocrates, myšlenka pátá

Dramocrates, myšlenka pátá

Zvuky, které mluví

Dramocrates vyšel na východ slunce k vodě.

Chodíval k ní rád, protože inspirace, kterou tam nacházel, byla nekonečná.

Usedl na okraj dřevěného mola, zavřel oči a poslouchal.

  • plující vodu
  • prolétajícího vrabce letícího s větvičkou v zobáku
  • šplouchající kapky přes vystouplý balvan v řece
  • ticho
  • svou prázdnou mysl
  • šumění větru
  • datla
  • klepání větví vysoko v korunách stromů
  • kachny
  • šplouchání ryb na hladině

A začalo mu být smutno.

Cítil poslání promluvit k lidem.

Promlouval k sobě.

Chodí si – chodí si, odnikud donikam
myslí si – myslí si, pomalu zanikám
kladou si – kladou si, své tělo do hávu
přitom se klamají: „Mám eso v rukávu“.


Pletou se – pletou se, do spleti pavučin
kají se – kají se – já se to naučím
mýlí se – mýlí se – žalostné marnosti
lžete si do kapsy! Sbohem dej slabosti!

Veselej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.