Dramocrates, myšlenka první

Dramocrates, myšlenka první

Dramocrates dlouho po svém znovuzrození nelenil a vyšel do „ulic“ moravské přírody. Procházel se při chladném odpoledni a jeho mysl bloumala strastmi lidského soužití. Filosofa poétu unášel pohled na poletující vrány poblíž pole, kde usedl. Otevřel moudrou knihu z časů antických a pročítal dávno zapomenuté věty dávných myslitelů. Pokoušel se najít kontrast doby minulé a současné. Jeho myšlenka se ustálila ve chvíli, kdy upřel zrak na šepotající řeku. A tam spatřil plout kachny..

Jednou Dramocrates u řeky četl si
okolo něj kachny plavaly mlčíce
divil se, že dělají, i co nemusí
to ptactvo vzájemně k sobě tam tulí se.

Jeho myšlenky k lidem přešly plynule
majetný lidský rod s emoční chudobou..
živé společenství, či vlastně zesnulé?
Nežijí spolu. Ani sami se sebou.

Tolik k Dramocratesově myšlence první. Brzy se můžete těšit na další. 

A kdybyste náhodou nevěděli, kdo je to Dramocrates, můžete si přečíst jeho životopis ZDE.

                                                                                                                                                                                                             Veselej

2 thoughts on “Dramocrates, myšlenka první

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.