Dramocrates, myšlenka sedmá

Dramocrates, myšlenka sedmá

Cestou necestou

Dramocrates, jako obvykle, jako každý den, jako den, co den, pravidelně procházel se při východu slunce po lese. Chodíval vždy stejnou cestou. Vypadalo to skoro, jako by snad za dobu, co po ní myslitel chodí, byla decentně vyšlapaná. Našlapoval ovšem velmi obezřetně. Nechtěl poničit jakoukoli lesní ekosystémovou kulturu a už vůbec narušit celý, velmi úchvatný, proces neokleštěného života.

Miloval ten chladný, ranní vzduch, čerstvost a naději probouzející se do nového dne. Koncert, který z korun stromů zněl, byl povznášející. Dramocrates v něm slyšel všechny nástroje, které si jen ze svých vzpomínek vybavil. Euforické bylo, že cítil absolutní splynutí s přírodou, která ho nevnímala, jako žádného vetřelce, nýbrž jako tichého pocestného, který se vší láskou a úctou prochází, cítíc sílu těchto okamžiků.

Přesto však dnes, na své pravidelné cestě, kterou šel jako obvykle, jako chodí každý den, jako den, co den, narazil na něco, co jeho zvyklost narušilo. Na zemi leželo rozbité ptačí vejce. Dramocrates poklekl na levé koleno a snížil se k němu blíž. Sáhl na skořápku a vnímal jeho pozvolna odcházející teplotu. Neleželo na zemi dlouho.

Zamyslel se nad trpkostí tohoto okamžiku. Nevěděl, jestli za utrpením stojí vítr, kukačka, anebo jen špatná souhra okolností. Cesta ptáčka, nového života, skončila ještě dřív, než sama mohla vůbec zažít. Jeho cesta skončila, paradoxně, na cestě „Dramocratesově“. Pohlédl vzhůru, ale v hustých korunách nespatřil hnízdo, ni žádného ptáka. Pouze slyšel ten překrásně výrazný, ohlušující ptačí orchestr, který nehledě na tuto skutečnost dál vyhrával svému koncertnímu sálu.

Pošetilost? Ignorace? Realita, pomyslel si.

Byl si ovšem jistý, že tak či onak si život vždy najde skulinu, ať je jeho cesta trnitá, či vyšlapaná.

A tak ve své cestě pokračoval. Šel jako obvykle, jako každý den, jako den, co den, pravidelně chodil.

Budiž skutečnosti, pomíjivé jsoucno být
utrpení všednosti, musíme si vydobýt
temné mraky kráčí, zatmavují nad lesem
žíti život značí! Oslavujme: Já tu jsem!

Veselej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.