Kdo je Dramocrates?

Kdo je Dramocrates?

              Píše se rok 442 př. n. l. Datum, které se nikterak nezapsalo do zásadních historických pramenů, ovšem pro náš příběh otevírá událost pro něj zásadní. Nacházíme se ve vrcholném období kulturního rozkvětu starověkých Athén, kde v ten čas vládl osvícený Periklés. Vladař, který se svými činy neodmyslitelně zapsal do historie tohoto města. Města, po jehož ulicích se v tentýž čas procházel velký Sokrates, jenž položil základy moderní filosofie.

               V kamenném příbytku, pod stínem velké Akropole, se někdy roku 442 př. n. l. rodí městskému kameníku Peléovi syn. Jmenuje se Dramocrates. Tento malý, blonďatý hoch nijak zvlášť nevyčníval z městské společnosti. Po svém otci se vyučil kameníkem a jeho osud byl zdánlivě napsán. Opak byl pravdou.

               V dospívání se mladý Dramocrates, tehdy asi 13letý, poprvé ocitá v úzkém kontaktu s filosofem Sokratem cestou z městských trhů. Dle záznamu historika Thúkydidése, který píše: „Úžasem odložil nůši s ovocem, aby vyposlechl toho nahrbeného, bosého myslitele, jenž k hloučku měšťanů rozmlouval o smyslu jednání lidského“. Pravděpodobně se tento okamžik neodmyslitelně zapsal Dramocratovi do jeho duše a otevřel cestu osobnostního rozvoje.

               Peléos na žádost svého syna začal jej posílat do blízkého gymnazia, kde se účastnil, co by posluchač rozprav Sokratových se svými současníky. Přestože klasické, antické učení žádalo po učencích rozvoj těla i duše, Dramocrates fyzickou stránku na úkor psychické zanedbával. Hodiny vysedával a poslouchal Sokratovy rozhovory, ze kterých čerpal svou vnitřní moudrost a klid.

               Studoval Homéra, naslouchal Sokratovi a sám vyslovil první, vlastní názory. Jeho kamenický um přesto nijak neupozadil a ba naopak, rozvinul jej na mistrovskou úroveň. Sám se údajně podílel na pozdních sousoších, které byly dodatečně přidány do Parthenónu. Jeho mysl však soužila neukojitelná touha bádání o lidství jako takovém. Proto se začal sám účastnit rozprav v gymnaziích, ve kterých vynikal a stával se oblíbeným řečníkem. Jeho názory se formovaly, dokázal podávat smysluplné svědectví nejniternějších lidských pocitů a vztahů.

               Kameníkův rozkvět ovšem velmi zbrzdila Peloponéská válka, která roku 411 př. n. l. byla již 20 let v plném proudu a jejíž konec byl v jeho očích v nedohlednu. Tehdy 31letý mládenec byl v plné síle svého myslitelství. Pouze jeho duši trýznila situace, ve které se jeho současnost nacházela. Tak se Dramocrates rozhodl k radikálnímu činu odcestovat směrem hlouběji do Středozemí. Cesta byla dlouhá a náročná, ale podle dochované kamenné tabulky tehdejších keltů Dramocrates někdy na přelomu století skutečně dorazil do vnitrozemí, na území pozdější Velké Moravy.

 

A zmizel..

 

               Žádný jiný historický pramen dál o tomto mysliteli nepíše a o svém osudu nám Dramocrates poskytl svědectví sám až počátkem 21. století. Ptáte se jak? Závěr příběhu je sám o sobě až absurdní, z pohledu moderních vědy nemožný, ale v síle filosofického smýšlení reálný.

               Dramocrates dorazil na území dnešní České republiky za silné zimy. Byl vysílený a nemocný náročnou cestou. Procházel podél řeky Moravy. Když se skláněl k malé studánce poblíž jejího koryta, aby rozbil ledovou pokrývku a napil se doušku vody, uklouzl a propadl se do ledové lázně. Naneštěstí narazil na vyústění jeskynního komplexu dávno zhotoveného, který jeho tělo v notné vrstvě ledu zakonzervoval hluboko podzemí. A nejen tělo, zakonzervoval i jeho mysl.

               Po více než 2000 let sám velký Dramocrates procitá, aby předával svou antickou moudrost a rokoval o lidech v časech mu neznámých. Jeho slavná, první věta, kterou po svém návratu mezi živé pronesl, zní: „Svět se změnil, ovšem lidé nikoli“.

 

               Veselej

Dramocrates přemýšlející nad perspektivou hřebíku

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.